Vánoční příběh o AI, která neuměla dělat zázraky sama

Karel měl letos velký plán. Rozhodl se, že všechny marketingové starosti přenechá své nové AI. Říkal jí důležitě „Digitální Ježíšek“ a věřil, že mu přinese přesně to, co nejvíc potřeboval—výsledky rychle a téměř bez práce. Stačilo jí zadat pár úkolů a šel si s dobrým pocitem dát svařák na trhy.

Jenže AI psala texty, které byly tak nějak o ničem, kampaně cílila na lidi, kteří by si jeho služby sotva všimli, a web začal připomínat směsici všeho, co kde AI na internetu našla. V prosinci už Karel pochopil, že jeho digitální pomocník je sice chytrý, ale pořád jen nástroj. A nástroje bez vedení dělají jen to, co se jim řekne – nic víc, nic míň.

Jednoho večera, když Karel seděl v kanceláři mezi blikajícími světýlky, se rozhodl zavolat agentuře, kterou měl dlouho v záložkách. Domluvili si rychlou konzultaci a ještě před Štědrým dnem společně opravili strukturu kampaní, přepracovali hlavní sdělení, nastavili strategii a AI dostala roli, která jí skutečně seděla – pomocník, ne hlavní kouzelník.

A tak Karel zjistil, že i když technologie zvládne spoustu věcí, skutečné zázraky dělají lidé, kteří jí udají směr. A od té doby už věděl, že nejlepší „Digitální Ježíšek“ je vlastně tým, který dokáže propojit moderní nástroje s lidským přístupem.

Příběh o zatoulaném digitálním projektu, který našel svůj domov

Lenka měla malý e-shop, který jí dělal radost – když zrovna fungoval. Jenže během roku na něm pracovalo tolik lidí, že už ani sama nevěděla, kdo co změnil. Jednou přibyla funkce, která nikomu nefungovala, podruhé barva tlačítka, která se k designu vůbec nehodila, a potřetí někdo přidal newsletter, který posílal maily i lidem, kteří si to nepřáli. Lenčin web vypadal jako vánoční stromeček, na který každý pověsil, co měl zrovna v ruce.

Blížily se Vánoce a Lenka si říkala, že letos už to asi nezachrání. Dokud jedno ráno neuviděla v e-mailu zprávu od agentury, která nabízela kompletní péči o web i marketing. Chvilku váhala, ale nakonec zavolala. A udělala dobře.

Společně si prošli, co e-shop potřebuje, kde ho tlačí bota a proč některé věci ve skutečnosti brzdí prodeje. Ještě před svátky se podařilo vyčistit technické chyby, srovnat design, upravit texty, nastavit nové kampaně a dát projektu jasný plán na příští rok. Web jako by si konečně našel domov, kde o něj někdo opravdu pečuje.

Na Štědrý den si Lenka v klidu sedla k pohádce a uvědomila si, že tohle je ten nejhezčí dárek – vědomí, že na to není sama a že její projekt má konečně pevnou půdu pod nohama.

A od té chvíle věděla, že některé věci se možná dají dělat svépomocí. Ale ty důležité potřebují zkušenou ruku, která je dovede bezpečně celým rokem.

Vánoční příběh o e-shopu, který našel své nejlepší kanály

Na začátku prosince seděl majitel e-shopu ve své kanceláři obklopený vůní dřevěných svícnů a ručně tesaných soch. Měl krásný produkt, zákazníci se vraceli… ale čísla z kampaní byla jako vánoční řetěz, ve kterém půlka žárovek nesvítí. Google Ads pálily rozpočty, srovnávače se chovaly jako vybíravé děti u stromečku a Facebook skoro nic nedělal.

„Možná nám letos ten Ježíšek moc nepřeje,“ povzdechl si.

A pak se rozhodl udělat něco, co dlouho odkládal — pozval si marketingové pomocníky, kteří místo zdobení stromečku zdobili data. Prošli celý marketingový mix, vyházeli zbytečné položky z feedů, nechali na srovnávačích jen produkty, které opravdu prodávaly, a dali nový život SEO i brandu.

A pak se začalo dít něco, co připomínalo malé vánoční zázraky:
Favi se vyhouplo mezi nejvýkonnější kanály. Facebook, dříve skoro opomíjený, začal přinášet nejlepší návratnost ze všech. Organický search se nadechl, přímá návštěvnost rostla jako sněhová koule kutálející se z kopce.

Během šestnácti měsíců se obrat e-shopu zvedl, rozpočty konečně začaly pracovat a brand získal pevnou pozici mezi značkami, které si lidé pamatují.

A tak majitel seděl na Štědrý den doma, zapálil si vonnou svíčku a usmál se. Protože zjistil, že dobrý marketing není o kouzlech — je o rovnováze, datech, příběhu a lidech, kteří vědí, kam sáhnout, aby světýlka zase svítila.

Vánoční příběh o pergole, která ožila v telefonu

Minulé léto dostal náš tým úkol, který zněl skoro jako přání z vánočního dopisu: vytvořit mobilní aplikaci, ve které si lidé dokážou navrhnout vlastní pergolu. Ne jen tak ledajakou — ale bioklimatickou Artosi od Isotry, jedničky na trhu.

Ze skromného technického listu a jednoduchého modelu z Autocadu jsme vytvořili propracovaný 3D model, který uměl měnit barvy, rozměry, natáčet lamely i ukazovat, kam dopadne slunce. Když jsme jej poprvé roztočili, připomínalo to malé digitální kouzlo.

Pak přišla fáze vývoje. Prohledali jsme světové aplikace, ale žádná neuměla to, co Isotra chtěla. Tak jsme si řekli, že to letos nebude o inspiraci, ale o odvaze. Navrhli jsme intuitivní UX, naši programátoři aplikaci postavili a po pár měsících ladění byla venku: responzivní, v šesti jazycích, a hlavně užitečná.

Uživatelé si v ní mohou pergolu umístit do fotky, natočit ji v prostoru přes kameru, měnit barvy, velikosti i doplňky — a hotový návrh rovnou uložit nebo poslat k nacenění.

A když jsme aplikaci spustili, měli jsme stejný pocit jako na Štědrý den ráno: dlouhá práce dává smysl. A to nejlepší? Příběh pokračuje. Chystáme dynamický výpočet ceny, další produkty a ještě víc funkcí, které čekají jako dárky pod stromkem.

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2026
Vám přeje tým IMP net