Příspěvek

Při komunikaci hrají roli dvě věci - co říkáme a jakým způsobem to říkáme.

Většina lidí si myslí, že důležitější je to první. Psychologové a ti, co se problematice věnují, považují za důležitější to druhé. A všemožné výzkumy jim dávají za pravdu.

Neverbální komunikace se na komunikaci podílí 60 – 90 %. Rozsah je tak široký, protože různé studie prezentují různé výsledky. Přesto z nich lze vyvodit jediný závěr – neverbální komunikace je důležitější, než ta verbální.

Tón, rychlost a hlasitost hlasu, obličejová mimika, postoj těla nebo poloha rukou. To všechno jsou podvědomě vysílané signály, které o nás prozradí mnohem více, než slova.

Zatímco obsah sdělení můžeme záměrně falšovat (lhát, zatloukat, přikrášlovat), řeč těla na nás obvykle prozradí pravdu. A toho se dá využít.

Třeba u výchovy dětí. Děti na rozdíl od nás nedokážou neverbální komunikaci ovládat a řeč těla na ně prozradí vše.

U politiků je to přesně naopak. Ti mají vědění neverbální komunikace perfektně zvládnuté a přesně vědí, jak se chovat a jak se tvářit, aby na sebe prozradili co možná nejméně. S ledovým klidem vám lžou (hlavně před volbami) a není to na nich vůbec poznat.

V běžném životě však s dětmi ani politiky příliš často jednat nebudete. Občas narazíte na člověka, co si neverbální komunikaci dobře hlídá a moc toho na sebe neprozradí. Častěji ale budete jednat s tím, kdo se vám otevře jako knížka. A záleží jen na vás, zda v té knížce dokážete číst.

Tento malý slovník by vám alespoň v začátcích mohl pomoci:

Klient je zády opřený a dívá se někam před sebe = vaše nabídka ho nezajímá.
Klient se nakloní dopředu, aby byl blíž = zpozorněl, zaujali jste ho.
Klient si mne bradu = přemýšlí.
Klient zkříží ruce na prsou a opře se zády o opěradlo = ztratil zájem dál pokračovat.
Klient si kreslí nebo čmárá na papíře = téma hovoru ho nezajímá.

Dalších příkladů by se našly desítky. Ale o nich zas třeba někdy příště.

všechny články autora